Dříve tyto rozsáhlé zahrady poblíž Českých Budějovic nesly pojmenování Pozemské nebe, což naprosto vystihuje můj pocit z tohoto místa. Místní ženy bych opravdu nazvala vílami, děti bych ráda posílala na akce do Měsíčnice, kdybych nějaké měla, a sama bych prošla nejlépe všemi kurzy, které tu nabízí. Opravdu jsem litovala, že bydlíme tak daleko a že nic podobného ve své domovině nemám. Sem bych si chodila léčit duši.
Nádherný románský kostel na vrchu Olymp nedaleko Boletic. Manžel mi o něm vyprávěl, já si ho projela na netu a konečně jsem si ho mohla prohlédnout i na vlastní oči. Po dešti, ještě poprchávalo, tak jsem raději nechala foťák schovaný a zvěčnila si tuto červenou dominantu jen na mobil. Na černobílé fotografii si můžete prohlédnout, jak uvnitř býval úžasně vybavený.
Ještě než jsme se zakotvili v pronajatém pokoji u Českého Krumlova, zastavili jsme v Táboře. Prošli jsme si oblíbená místa, nahlédli do oblíbených obchůdků a samozřejmě poseděli nad oblíbenou čokoládou. Můj muž to vystihl, je lahodná jako rozpuštěné figurky z vánoční kolekce. Nahlédněte do Café Budík. A pokud neznáte, vřele doporučuji návštěvu tohoto milého místa.
Tato dvě místa jsme si v Borovanech nechali nakonec. Okouzlení z krásy zahrad, ale i trošku ušmajdaní (ono se to nezdá, ale i jen po zahradách toho spoustu nachodíte) jsme si rádi odpočinuli na lavičce a pozorovali pegase z kovu. Nedalo nám to a zjistili jsme, že se hýbe. :-) V parku pak už jen krátká rychlá procházka - tedy co mi jen foťák dovolil - a pokračovali jsme dál.
